A co najednou taková péče o českou žurnalistickou scénu? Paroubek totiž už několikátým rokem opakovaně naráží do zdi s názvem "svobodný tisk." A arogance novinářů, kteří do této kategorie spadají nezná mezí!! Světe div se, tito rádoby žurnalisté se občas odváží napsat pravdu i o Jiřím Velikém, odmítají přebírat oficiální komuniké Lidového domu do svých plátků stylem Ctrl-C, Ctrl-V a "vyjímečné" každodenní tiskové konference je nechávají vesměs chladnými. A co je vůbec nejhorší, je fakt, že tohoto jednání se dopouštějí i novináři z levicových plátků, kteří mají představovat Paroubkovo "domácí hřiště." A prohrávat doma, to nemá rád nikdo.
Otázkou je, jak taková "Levá fronta dnes"(nebo Oranžové právo) bude vypadat, jestli bude úroveň podobná, jako u většiny tiskovin Lidového domu, můžeme zůstat klidní. Pokud by paroubkoviny plnily jen články současných přispěvatelů socdem tiskovin a grafomanské výlevy jejich předsedy, tak by se náklad mohl vyšplhat na úroveň třeba takového Sluníčka jen v případě katastrofální nadúrody hřibů a současného výpadku výroby všech papíren v zemi.
Ačkoliv se zapřisáhl, že do novinařiny začne fušovat až nazuje politické důchodky, půdu pro vstup do mediálního světa si JP připravuje už nyní. Jeho záliba pro češtinu se projevila hlavně tím, jak zmodernizoval významy některých zastaralých slov a slovních obratů:
dohoda: stav, kdy je třeba uchlácholit všechny kolem sebe planými sliby, které budou v souladu s jejich stanovisky, a pak se zařídit podle svého
evropská ostuda: nechat vládnout jednu vládu po celou dobu českého předsednictví EU
Rusko: přátelská země na východě, bez jakýchkoliv koloniálních úmyslů či nároků, s kterou Češi nikdy neměli žádný větší problém - převážně neškodná
volby: poslední zoufalá možnost, jak se dostat do parlamentu
zájem státu: co je dobré pro Paroubka, je dobré pro všechny
Autor je abonentem Levé fronty dnes
