17.listopad: Prodloužený víkend nebo důležité datum v naší historii
16. 11. 2009
Bylo by jistě krásné, kdybychom nemuseli ani na chvíli zaváhat a odpovědět, že to je nejdůležitější svátek pro Českou republiku, mohli konstatovat, že všichni ví, co se v tento den stalo, uměli to ocenit a minimálně si to připomenout a i stát se s oslavou tohoto významného data uměl vypořádat, a když ne každoročně, tak alespoň při kulatém výročí, které nastalo letos. Bohužel ani jedna část z této ideální představy není realitou.
Snad jediné co můžeme říci je, že akorát obchodníci si uvědomují potenciál tohoto svátku a snaží se na něm vydělat. 20 let kapitalismu naučilo firmy využívat 17. listopad k osvědčeným marketingovým akcím. Za kulatým výročím se tedy dají najít akce jednoho mobilního operátora na bezplatné smskování, můžeme si zakoupit zvýhodněnou letenku na Kubu pro osvěžení paměti, podívat se vlakem do Vídně nebo vyměnit knihy propagující komunistický režim za dvacetiprocentní slevu.
Zajímavé je, že ani stát nemá zájem toto významné výročí znovuzískání svobody výrazněji slavit. Obzvláště v kontrastu s oslavami Berlína je to smutné. Berlín minulý týden oslavil pád Zdi a to ve velkém stylu a se spoustou zahraničních hostu. Za to Češi se s oslavami vypořádají mnohem skromněji. Stát organizuje pouze několik pietních akcí, Pražský magistrát nepřipravil akci žádnou, pouze finančně podpořil několik soukromých akcí. Výjimkou je pouze Senát, kde se koná mezinárodní konference. Třeba Václav Klaus se bude sbližovat s lidmi a využije tento den k propagaci své knihy a k autogramiádě. Tuto nelichotivou bilanci na štěstí zachraňují občanská sdružení, díky kterým se uskuteční v Praze na dvacet akcí. Také prezident Václav Havel uspořádal debatu o svobodě na pude Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kam si pozval vzácné hosty: francouzského filozofa André Glucksmanna, bývalou šéfku americké diplomacie Madeleine Albrightovou, britského dramatika Toma Stopparda a polského disidenta Adama Michnika. Z ceských osobností se zúčastnil Jan Sokol, místopředseda Senátu Petr Pithart a novinář Jan Urban. Den zakončil koncert k 20. výročí sametové revoluce za účasti Lou Reeda, Suzanne Vega, Adama Michnika, Joan Baezové a Renné Flemingové. Na videozáznamu poslali zdravici Havlovi přátelé jako Michail Gorbačov, tibetský duchovní dalajláma, prezident USA Barack Obama a německá kancléřka Angela Merkelová. Z hudebníku Peter Gabriel, Mick Jagger, Bob Geldof a Bono Vox. Součástí koncertu byla i společná skladba účinkujících Oh, Feedom věnovaná občanům Severní Koreje, Barmy, Tibetu, Běloruska, Íránu, Dárfúru, Zimbabwe, Kuby, Venezuely a dalších zemím, kde žijí lidé pod útlakem. Krásné gesto Václava Havla, obzvlášte v dobe, kdy diskuze o lidských právech nejsou na prvním místě díky ekonomické krizi.
Víme co slavíme?
Každý jistě ví, že tento den je spojován s revolučními událostmi roku 1989. Obecně to je Den boje za svobodu a demokracii. Studenti by také měli tušit, že den je Mezinárodním dnem studentstva.
Celé to už ale začalo v roce 1939, kdy zde vládla tvrdá nacistická diktatura a na výročí založení první republiky (28.října) vyjádřili svůj odpor demonstranti. Demonstrace byla tvrdě potlačena a zemřeli při ní dva studenti. Jedním z nich byl Jan Opletal a v den jeho pohřbu 17.listopadu vypukli nepokoje. Celé to vyústilo v popravu devíti představitelů studentských organizací a dvanáctisty studenty vysokých škol poslaných do koncentračního tábora. Všechny vysoké školy byly uzavřeny. Tento den se stal nakonec krvavějším než 28.říjen, který ho vyprovokoval. I pres válku se na tuto událost nezapomnělo a už při druhém výročí, které se připomínalo ve Velké Británii za účasti 26 zemí světa, byl tento den vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Je potřeba si uvědomit, že to je jediný den mezinárodního významu českého původu.
Příběh pokračuje při padesátém výročí této události. Svátek to byl natolik silný, že ho využívali ke svému prospěchu i komunisté a svazácká organizace připravovala připomínkovou akci. Nezávislí studenti ale naplánovali trasu pochodu z pražského Albertova, odkud vycházel protest i před padesáti lety. Během dne se sešlo 15 tisíc lidí, kteří se pietního aktu zúčastnili. Akci nepodpořili jen studenti, ale i akademici. Průvod se vydal ke hrobu Karla Hynka Máchy a poté se začali studenti přesouvat na Václavské náměstí. Cestu jim ale přehradili příslušníci SNB na Národní třídě a průvod byl násilně rozehnán. Zpráva se rychle šířila a tento večer se ve veřejnosti něco hnulo. Tímto začíná období, které bylo pro zahraničí označováno jako Sametová revoluce a trvalo až do 29.prosince 1989. Tento termín se vžil nakonec i u nás.
Sametová revoluce je dodnes v zahraničí považována za ukázkový příklad poklidné formy převratu a prezentována jako příklad hodný následování. Proto také ony zdravice od Baracka Obamy a Angely Merkelové a vlastně všech, kterým nejsou lidská práva lhostejná. Sametová revoluce se stala určitým symbolem našeho národa a je to něco na co můžeme být právem hrdí.
Ikonou Sametové revoluce se stal Václav Havel, mluvčí Charty 77 a vůdčí osobnost porevolučních změn. I když nebyl jedinou osobností těchto dní a především politické změny s sebou přinesly skutečné události, které stěží mohl ovlivnit (bez události roku 1939, by nebyla ani ta v roce 1989), patří mu velký dík. Ne jen za tyto dny, ale i za vše co dělá pro lidská práva ve světě a také za zorganizování letošní besedy a koncertu, který tuto událost důstojně připomněl.
| Komentářů |
|
