Nejen o politice

Ačkoliv politici hlásali, že by si mohli snížit platy až o dvacet procent, nakonec si je snižili jen o čtyři procenta, tedy stejně jako se snížily platy ostatním státním zaměstnancům. Snížení platů o dvacent procent prosazoval především Jiří Paroubek, který ale nedokazal sehnat podporu ani ve své straně. Prostě populismus, kdy nás chtěl Jiří Paroubek přesvědčit, že politici musí v době krize při šetření začít sami u sebe. Pro jeho nápad ale nakonec hlasovalo jen 25 poslanců sociální demokracie, tedy něco přes třetinu (ČSSD má 71 mandátů).

Jako dobrou výmluvou se ukázala skutečnost, že mezi představitelé, kterým se měl takto snížit plat, patří kromě poslanců také senátoři, žalobci a hlavně soudci, kteří dopředu hrozili, že snížení platů napadnou u ústavního soudu, u kterého již v minulosti uspěli. Soudci byli ochotni přistoupit pouze na pokles o čtyři procenta.

Poslanci mohli také svou solidaritu předvést u zdaňování poslaneckých náhrad, kterou navrhl Eduard Janota. Poslanecké náhrady totiž tvoří skoro druhý poslancův plat, ale na rozdíl do něj nejsou daněny a neplatí se z nich pojištění. Bohužel i zde došlo na kompromis a místo možného zdaňování všech náhrad se budou zdaňovat pouze dvě - na dopravu a na reprezentaci.

Ale kdo ví jak to nakonec dopadne, zdaňování poslaneckých náhrad si totiž schválili pouze v zákonu o daních z příjmů, zatímco v návrhu zakona měnícího zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, to zamítli. Tak snad to Senát za ně napraví, aby si neutrhli další ostudu.